Zinovij Otenský byl mnich a teolog východní pravoslavné církve ze šestnáctého století pocházející z Velkovévodství Moskevského. Kolem roku 1526 byl poslán do Otenského kláštera u Novgorodu, kde se stal významným polemikem známým pro obhajobu tradičních církevních zvyků. Jako žák Maxima Řeckého využíval sofistikované uvažování k ochraně majetku klášterů a uctívání ikon, křížů a svatých relikvií. Jeho spisy, které se zabývaly různými teologickými otázkami, často bránily zavedený řád proti soudobým heretickým hnutím prostřednictvím strukturovaných argumentů a přirovnání.
Teologické dílo
Jeho spisy zahrnují několik polemických děl, jako například "Prohlášení pravdy" a různé panegyriky věnované svatým. Přestože byl ovlivněn učeným stylem svého učitele, jeho názory se více přibližovaly názorům Josefa Volockého. Bránil nutnost mnišství a používal logické důkazy, například srovnáváním Svaté Trojice s lidskou duší, k vyvracení odpůrců. Zůstal pevný ve svém odporu k heretikům, ačkoliv se zasadil o jejich uvěznění spíše než o popravu.
Historický dopad
Díla Zinovija slouží jako cenné historické záznamy pro studium náboženských hnutí šestnáctého století. Jeho texty dokumentují počáteční fáze různých heréz a jejich pozdější vývoj pod vlivem protestantismu. Přestože některé texty byly později nesprávně připisovány jemu, jeho autentické kompozice zůstávají významné pro pochopení společenských a náboženských napětí té doby, včetně jeho ostré kritiky korupce a chamtivosti nalezené mezi pozemskými vládcemi.