Zenobius z Florencie byl biskupem ve 4. století a prvním držitelem florenského biskupského úřadu. Narodil se do šlechtické florentské rodiny a zpočátku byl vychováván v pohanském prostředí, než své rodiče obrátil ke křesťanství. Po vysvěcení sloužil v Římě pod papežem Damasem I., vykonávajíc různé diplomatické a náboženské mise. Nakonec se vrátil do svého rodného města, aby působil jako biskup, kde se snažil šířit víru a bránit se ariánství. Je uznáván jako světec a zázračník jak v katolické, tak v pravoslavné tradici.
Život a dílo
Po vzestupu v církevní hierarchii, kde se stal arciděkanem, byl Zenobius povolán do Říma papežem Damasem I. pro své schopnosti kazatele. Později se vrátil do Florencie, aby vedl místní církev. Během svého působení se zaměřil na evangelizaci okolních oblastí a obhajobu pravoslavné doktríny. Zemřel v roce 417, ačkoli některé historické záznamy naznačují pozdější datum.
Uctívání a zázraky
Pamatují si na něj jako na zázračníka, přičemž tradice mu připisuje několik zázraků, jako například navracení mrtvých k životu. Během přenesení jeho ostatků v 9. století údajně rozkvetl mrtvý jilm, když se jeho lože dotklo jeho větví. Jeho relikvie jsou uloženy v bronzové schráně ve florentské katedrále a poblíž baptisteria stojí pamětní sloup, který označuje místo rozkvetlého stromu.
Odkaz v umění
Život Zenobia byl široce zobrazen renesančními umělci. Sandro Botticelli vytvořil sérii obrazů ilustrujících jeho křest, jeho odmítnutí manželství a jeho biskupské svěcení. Mezi další pozoruhodné zobrazení patří fresky Domenica Ghirlandaia v Palazzo Vecchio. Často je zobrazován v umění spolu se symboly svých zázraků, jako je kvetoucí jilm nebo oživené dítě.