Waltruda byla abatyškou benediktinského řádu v 7. století, pocházející z bohaté šlechtické rodiny v Cousolre. Po sňatku s Vincencem Madelgariem, hrabětem z Henegavska, se po smrti svého syna Dentelina vzdala světského života a věnovala se náboženství. Je jí připisováno podněcení ke vzniku oratoria v Ursidongu, z něhož se později vyvinulo město Mons. Pro svou zbožnost a snahu vykupovat zajatce z vězení svými vlastními prostředky je vzpomínána jako významná náboženská osobnost v regionu.
Život a rodina
Waltruda se narodila kolem roku 612 a pocházela z vlivné rodiny, v níž bylo několik svatořečených příbuzných. Její manželství s Madelgariem přineslo čtyři děti, včetně biskupa Landryho ze Soignies a dvou dcer, které působily jako abatyše. Po rozhodnutí jejího manžela stát se mnichem žila v cele a kapli poblíž oratoria založeného svatým Ghislainem. Její život se vyznačoval zbožností, zejména využíváním vlastních prostředků k vykoupení vězňů.
Uctívání a odkaz
Waltruda zemřela v Mons 9. dubna 688 a místní lidé ji uznávali za svatou. Je patronkou města Mons a Herentals. Její ostatky jsou uloženy v Kolegiátním kostele svaté Waltrudy. Během každoročního festivalu Ducasse de Mons je její svatyně nesena ulicemi na zlatem zdobeném voze taženém koňmi na počest její památky.