Vortigern byl římsko-britonský vojenský vůdce, který vedl Britony v době po odchodu Římanů z Británie v roce 410. Mohl být zetěm římského císaře Magna Maxima. Jeho identita je nejistá a sporná je i jeho existence vůbec. Podle jedné teorie nešlo o osobní jméno, ale spíše o britonský panovnický titul. V britonštině totiž wortigerno doslova znamená „nadkrál“ nebo „nadřazený vládce“, z prefixu *wor- „nad-“ a slova *tigerno- „pán, vládce, předák“ (doloženo např. v kornském myghtygern „vazal“.
Vortigerna se zřejmě týká zpráva od keltského (britonského) historika Gildase z 6. století o bezejmenném vládci s titulem „superbus tyrannus“ (pyšný tyran, uzurpátor), jenž v obavě před nepřátelskými Pikty a Skoty pozval do Británie Sasy, kteří se později obrátili proti svým hostitelům. O dvě staletí později citoval Gildasovo vyprávění anglosaský kronikář Beda Ctihodný, který uvádí, že se onen „pyšný tyran“ jmenoval Vurtigernus a byl králem britského lidu.
Silně poškozený nápis na kamenném kříži ve velšském Llangollenu, datovaný do 9. století, hovoří o králi Guarthi[gernovi], (poslední písmena jména na poškozeném nápisu chybí), jenž byl ženatý se Sevirou, dcerou Magna Maxima.
Jako jasně identifikovaná osoba se Vortigern vymezil teprve v průběhu 9. až 11. století, kdy se objevuje v Historii britských králů Geoffreye z Monmouthu, a především v artušovských legendách, jako nepřítel, a někdy i vrah, Artušova otce, krále Uthera Pendragona.
