Volby jsou hlavním mechanismem zastupitelské demokracie, kterým občané s pasivním volebním právem neboli voliči prostřednictvím hlasování vybírají své politické zástupce a tím se nepřímo podílejí na státní moci. Naproti tomu v referendu voliči přímo rozhodují o politických otázkách.
Občané delegují své zástupce, vybírají je při hlasování, tradičně vhazováním volebních lístků do volební urny, nebo např. korespondenční nebo elektronickou volbou. Voliči dávají své hlasy konkrétním kandidátům, nebo politickým stranám a buď je hlasování celostátní, nebo se regionálně liší dle volebních obvodů; volební systémy mohou tyto prvky kombinovat (např. preferenční hlasy). Kromě celostátních voleb existují i regionální volby zastupitelů správních celků a komunální volby do jednotlivých obcí a jejich částí. Zástupci získávají ve volbách mandát, zákonem určené pravomoci, které jim umožňují se po dobu svého funkčního období podílet na správě státu.
V Evropě dlouhodobě dochází k poklesu účasti ve volbách. Bylo by mylné domnívat se, že vysoká účast ve volbách vypovídá o dokonalém demokratickém systému.[chybí zdroj] Mnohdy je totiž opak pravdou a nejvyšší (vymáhanou) volební účast mají v diktaturách a totalitních režimech.[chybí zdroj] Povinná volební účast je ale v různých státech. Demokratické volby jsou založené na principu přirozené výměny garnitury u moci bez nutnosti prolévání krve a převratů. Volební účast, tedy podíl aktivních hlasujících oproti všem oprávněným voličům, zpravidla přímo neovlivňuje výsledek voleb, ale může ovlivňovat vnímání legitimity zvolených zástupců.
Historie
Demokracie ve starověkém Řecku používala volbu losem. U odborných funkcí, kde volba losem byla riskantní, se volilo aklamačně (= veřejným hlasováním).
Současné druhy voleb
Volby mohou být organizovány jako:
- přímé – občané volí přímo, nikoliv přes prostředníky
- nepřímé – volba je zprostředkována přes zvolené reprezentanty, nebo tzv. elektory (sbor volitelů), nebo prostřednictvím státního orgánu ap. (volba může probíhat ve dvou, třech i více stupních)
- jednokolové – volby proběhnou naráz, nejsou členěny do kol
- vícekolové – volby se člení do více po sobě následujících kol, například postupná eliminace kandidátů či potvrzení výsledků u vícekolového referenda (prokázání trvalosti vůle voličů)
Demokratické volby, včetně voleb v Česku, jsou většinou:
- rovné – každý občan má stejný počet hlasů, hlas každého občana má stejnou váhu
- tajné – nikdo se nemůže dovědět, jak kdo volil (s nepatrnými omezeními, například zdravotní asistent nevidomého voliče za účelem zdravotní asistence při hlasování)
- všeobecné – volit může každý občan, jen se zákonem stanovenými (malými) omezeními
- cyklické – periodicita voleb je předvídatelná a upravená zákonem, volby nelze svévolně odkládat čili prodlužovat mandát ani vyvolat bez zákonného důvodu
- bez povinné účasti – není povinnost využít pasivního volebního práva (být volen, kandidovat) ani aktivního volebního práva (volit)
- s nezcizitelným a s nepřenositelným volebním právem – například nelze udělit plnou moc k výkonu volebního práva, nelze prodat volební právo
V historii se vyvinulo mnoho různých volebních systémů, v různých zemích světa se volí jinak.
Volby v jednotlivých zemích
Volby v Československu
První zákonodárný sbor v Československu, Revoluční národní shromáždění, nevznikl na základě voleb. Volilo se až od roku 1920 do dvoukomorového Národní shromáždění republiky Československé, které se skládalo z Poslanecké sněmovny a Senátu. Po válce mělo Národní shromáždění pouze jednu komoru.
Po komunistickém převratu v roce 1948 byl omezen systém politických stran a volby se staly pouze formálními. V roce 1969 vzniklo Federální shromáždění, skládající se ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů, a zastupitelské sbory národních republik Česká národní rada a Slovenská národní rada. Po sametové revoluci v roce 1989 se systém politických stran začal obnovovat, v roce 1990 se opět konaly svobodné volby. Po rozpadu státu se Česká a Slovenská národní rada 1. ledna 1993 bez voleb změnily na parlamenty nově vzniklé České republiky a Slovenské republiky.
Volby v Česku
V Česku se volí do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev, do obecní samosprávy (obecní zastupitelstva a zastupitelstva městských částí nebo městských obvodů ve městech, kde městské části či městské obvody existují), do Senátu, do Poslanecké sněmovny a prezident. Volby probíhají na základě příslušných zákonů a osoba je do úřadu volena na dobu určitou.
Regulérnost voleb
To, zda volby nebyly ovlivněny, lze testovat i statisticky. Například Benfordův zákon poukázal na pravděpodobné manipulace během prezidentské volby v Íránu 2009. Systematické statistické neregulérnosti může přinést i korelace mezi účastí ve volbách a ziskem hlasů.
Jedním ze způsobů ovlivňování voleb je účelové překreslování volebních obvodů, je v USA už od počátku 19. století známé jako gerrymandering.
