Vladivostok je největší město a správní centrum Primorského kraje a zároveň hlavní město Dálněvýchodního federálního okruhu Ruska. Leží kolem Zlatého rohu v zálivu Japonského moře a v roce 2021 zde žilo 603 519 obyvatel. Po Chabarovsku je druhým největším městem ruského Dálného východu. Město zůstává největším ruským přístavem na Tichém oceánu a hlavním kulturním, hospodářským, vědeckým a turistickým centrem regionu, sídlí zde také velitelství Tichookeánské flotily ruského námořnictva.
Založení a růst












Oblast byla historicky součástí Vnější Mandžuska, dokud ji Ajgunská smlouva a Pekingská úmluva nepřipojily pod ruskou správu. Město vzniklo jako ruská vojenská základna v roce 1860. Poté, co se roku 1872 hlavní ruská tichookeánská námořní základna přesunula sem, se jeho hospodářství i počet obyvatel rychle zvětšily a do roku 1914 zde žilo přes 100 000 obyvatel různého etnického původu, včetně početných asijských komunit.
Revoluce a sovětské období












Po ruské revoluci bylo Vladivostok v roce 1918 obsazeno bělogvardějskými a spojeneckými silami, přičemž japonská vojska zde zůstala až do roku 1922. Téhož roku město ovládla Rudá armáda a připojila Dálněvýchodní republiku k Ruské sovětské federativní socialistické republice. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se město stalo součástí Ruské federace.
