Vladislav II. Jagello, dříve známý jako Jogaila, byl od roku 1377 litevským velkoknížetem a od roku 1386 až do své smrti v roce 1434 polským králem. Vychován jako litevský polyteista, přijal v roce 1386 katolickou víru a oženil se s mladou královnou Hedvikou. Založil jagellonskou dynastii, která vládla Polsku a Litvě až do roku 1572, a jeho vláda položila základy dlouhotrvající polsko-litevské unie.
Raný život a vzestup









O Jogailově mládí se ví jen málo a sporný je i rok jeho narození, odhadovaný na období od zhruba roku 1352 do zhruba roku 1362. Byl synem litevského velkoknížete Algirdase a na trůn nastoupil v roce 1377. Na počátku své vlády čelil povstáním příbuzných a občanskému konfliktu se svým strýcem Kęstutisem, jehož smrt v zajetí v roce 1382 následovala po období intrik a spojenectví s Řádem německých rytířů.
Unie a bitva u Grunwaldu








Po svém obrácení a sňatku Jogaila pomohl vytvořit úzkou polsko-litevskou unii a Litva byla v roce 1387 pokřtěna. Za jeho vlády sdružená vojska čelila Řádu německých rytířů a jejich vítězství v bitvě u Grunwaldu v roce 1410, po němž následoval toruňský mír, zajistilo západní hranice a zvýšilo postavení spojenectví v Evropě. Jeho dlouhá vláda bývá často považována za začátek zlatého věku Polska.
