Vladimír Slavík (28. prosince 1884 Jindřichův Hradec – 23. května 1952 Praha) byl československý právník a diplomat.
Životopis
Narodil se 28. prosince 1884 v Jindřichově Hradci do měšťanské rodiny. Jeho otec Jan Slavík byl politikem, který zastával funkci zemského i říšského poslance. Po absolvování jindřichohradeckého gymnázia v roce 1902 vystudoval Právnickou fakultu české Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1907 získal titul doktora práv. Po studiích působil jako právní praktikant a advokátní koncipient, až si na počátku roku 1914 otevřel vlastní advokátní kancelář.
Po vzniku Československé republiky v říjnu 1918 se okamžitě zapojil do budování nové československé diplomacie. Dne 1. listopadu 1918 jej vláda Karla Kramáře jmenovala přednostou Úřadu pro přípravu mírové konference. V této funkci organizoval shromažďování podkladů a odborných materiálů pro československou delegaci, která měla na pařížské mírové konferenci obhajovat zájmy nově vzniklého státu. V lednu 1919 byl ustanoven jedním z generálních tajemníků československé delegace na Pařížské mírové konferenci, která definitivně potvrdila mezinárodní postavení Československa po první světové válce.
Po skončení konference vstoupil natrvalo do služeb ministerstva zahraničních věcí. V lednu 1921 byl jmenován legačním radou II. třídy a od února téhož roku působil na československém vyslanectví v Bernu. Současně zastával funkci československého delegáta u Mezinárodního úřadu práce.
V roce 1928 byl povolán zpět do Prahy na ministerstvo zahraničních věcí. Jako vrchní odborový rada působil ve II. sekci ministerstva a ještě téhož roku byl povýšen na ministerského radu. Vedl první oddělení, které mělo na starosti vztahy se státy střední a západní Evropy i Ameriky, a podílel se na formování československé zahraniční politiky v období první republiky.
Dne 1. října 1931 byl jmenován mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem Československa v Belgii. Krátce nato převzal také zastupování československých zájmů v Lucembursku.
Po německé okupaci Československa v březnu 1939, po konzultaci s belgickým ministrem zahraničí, předal československou legaci německým úřadům. Tento krok později podrobně obhájil v rozsáhlém pamětním spise, který však nebyl nikdy publikován. Přesto odmítl návrat do okupované vlasti a rozhodl se zůstat v zahraničí. Brzy se zapojil do československého zahraničního odboje a od listopadu 1940 pracoval ve službách ministerstva zahraničních věcí československé exilové vlády v Londýně.
Po obnovení diplomatických vztahů mezi exilovou československou vládou a Belgií byl znovu jmenován vedoucím československého zastoupení u belgické vlády. V listopadu 1944 se spolu s belgickou vládou vrátil do osvobozeného Bruselu, kde pokračoval v diplomatické činnosti až do listopadu 1945. Poté se vrátil do Prahy a až do svého odchodu do penze 30. září 1946 působil jako ministerský rada na ministerstvu zahraničních věcí. Vladimír Slavík zemřel 23. května 1952 v Praze.
