Venerius byl arcibiskupem milánským v 5. století, působil přibližně od roku 400 nebo 401 až do své smrti v roce 408. Předtím působil jako jáhen a byl přítomen úmrtí svatého Ambrože v roce 397. Během svého působení se věnoval církevní diplomacii, včetně odpovídání na žádosti ze synody v Kartágu v severní Africe a korespondenci s papežem Anastasiem I. ohledně učení Origena. Podílel se také na snahách o podporu Jana Zlatoústaho prostřednictvím dopisu zaslaného západnímu císaři.
Život a kariéra

Po smrti biskupa Simpliciána se Venerius ujal milánského biskupského stolce v zimě roku 400 nebo 401. Jeho působení zahrnovalo významné interakce s dalšími církevními představiteli, jako bylo vysílání duchovních do severní Afriky a komunikace s papežstvím. Připojil se k papeži Innocentovi I. a Chromatiovi z Akvileje, aby se zasadil za Jana Zlatoústaho před císařským dvorem, ačkoli tento pokus o zrušení zákazu východního biskupa nebyl úspěšný.
Uctívání
Venerius je uznáván jako světec v katolické církvi a je uctíván každoročně 6. května. Po své smrti 4. května 408 byl pohřben v Miláně v kostele sv. Nazaria a Celsa. Přestože se některé historické tradice pokoušejí spojit ho s rodinou Oldrati z Milána, takové souvislosti nemají historické důkazy.
