Veliký Novgorod je největší město a správní centrum Novgorodské oblasti v Rusku, ležící na řece Volchov těsně pod jezerem Ilmen. Patří k nejstarším městům Ruska, poprvé je zmiňováno v 9. století. V letech 1136 až 1478 bylo centrem Novgorodské republiky, která ovládala velkou část severního Ruska, a vyrostlo v důležité obchodní město spojené s Hanzou. Město je také významným centrem raného ruského umění a kultury a organizace UNESCO je v roce 1992 zapsala na seznam světového dědictví.
Rané dějiny









Nikonova kronika i Počáteční letopis zmiňují město již v 9. století a městská listina za rok jeho založení považuje rok 859. Původní osada se pravděpodobně nacházela poblíž pramene řeky Volchov, nedaleko stálo i samostatné místo zvané Gorodiščeno. Postupem času se několik sídel spojilo do dnešního města a název Novgorod, což znamená „nové město“, naznačuje existenci dřívějšího „starého města“. Tradiční ruská historiografie považuje Novgorod za kolébku ruské státnosti, neboť se předpokládá, že tam byl povolán varjažský vládce Rurik.
Kyjevské období








Po dobytí Kyjeva v roce 882 zůstal Novgorod zhruba století důležitým politickým centrem, než jej Kyjev zastínil. Jeho poloha na hlavních obchodních cestách z něj učinila centrum obchodu, řemesel a kultury a stal se druhým nejvýznamnějším městem Kyjevské Rusi. Město dostalo prvního biskupa v roce 989 a obyvatelé Novgorodu byli pokřtěni za vlády Vladimíra Velikého. Kníže Jaroslav Moudrý tam vydal jeden z prvních písemných zákoníků, který se později stal součástí Ruské pravdy.
