Valentin Paquay byl belgický katolický kněz patřící k Řádu menších bratří františkánů. Narodil se v roce 1828 v Tongeren a většinu svého náboženského života prožil v Hasseltu, kde zastával vedoucí funkce, jako například prior a subprior. Proslavil se jako vlivný kazatel a duchovní rádce, kterýho často vyhledávali pro radu. Jeho náboženský život se vyznačoval hlubokou úctou k Eucharistii a Svatému Srdci, zbožnost, kterou aktivně podporoval mezi duchovními i laiky.
Život a služba

Po ukončení studií vstoupil Paquay v roce 1849 do františkánského řádu a při slavném slibu přijal jméno Valentinus. Po vysvěcení v roce 1854 zůstal po celou dobu svého kněžství v Hasseltu. Kromě povinností spojených s výpovědí se zasloužil o řád jako provinční definitor v letech 1890 až 1899, čímž prokázal významné vůdcovské schopnosti ve své komunitě.
Uctívání
Proces jeho blahořečení zahrnoval důkladné prozkoumání jeho spisů a života. Papež Pavel VI. ho v roce 1970 prohlásil za ctihodného poté, co byla uznána jeho životní ctnost. Po potvrzení zázraku ho papež Jan Pavel II. blahořečil v roce 2003 na Náměstí svatého Petra. Je připomínán 1. ledna.
