Ursulina z Parmy byla benediktinská oblatka narozená v roce 1375 v Parmě. Proslavila se hlubokým kontemplativním životem a patřila do rodu Veneriových. Po uzdravení z vážné nemoci v jedenácti letech díky přímluvě svatého Petra Mučedníka se věnovala duchovním záležitostem. Během svého života se pokusila vyřešit západní schizma tím, že dvakrát s matkou cestovala do Avignonu, aby prosila papeže Klementa VII. o ukončení rozkolu v církvi.
Život a oddanost

Po pouti do Svaté země v roce 1396 cestovala Ursulina přes Benátky, kde její svatost zanechala trvalý dojem. Tato pověst byla tak významná, že o desítky let později se Republika snažila prosadit její kanonizaci a založit klášter k její cti. Po politických sporech její rodiny s rodem Rossi byla vyhnána Ottou III. a zemřela v Veroně 7. dubna 1410.
Uctívání
Ursulina je v katolické tradici uznávána jako blahoslavená. Její ostatky byly po její smrti její matkou přeneseny do kostela svatého Kvíntina. Je připomínána každoročně 7. dubna, v den jejího úmrtí.
