Turibius z Astorgi byl biskupem a arciděkanem v Tui v 5. století, který působil v rané církvi v římské Hispánii. Proslavil se především svým důrazem na církevní disciplínu a energickou obranou nikénského křesťanství proti priscillianismu. Během svého působení zorganizoval místní synodu v roce 446, což mu vyneslo písemnou podporu papeže Lva Velikého. Žil a zemřel v Astorce, kde skonal roku 460.
Život a dílo
Turibius se narodil v Astorce kolem roku 402 a před svým biskupským úřadem se vypracoval na arciděkana. Byl oddaný ochraně ortodoxní nauky, zejména v boji proti galicijské herezi známé jako priscillianismus. Jeho vedení si všimly současné církevní autority a udržoval přísný pořádek ve své náboženské obci prostřednictvím různých administrativních opatření a synod.
Uctívání a odkaz
Po své smrti v roce 460 byl Turibius uctíván jako světec. Podle tradice byly jeho ostatky, doprovázené úlomkem Pravého kříže z Jeruzaléma, přeneseny do kláštera Liébana ve středu osmého století. Je připomínán 16. dubna v římskokatolické církvi a je často zobrazován s mitrou.