Superkontinent vzniká spojením většiny kontinentů na Zemi. Zpravidla se jako definiční podmínka bere minimálně 75 % kontinentální zemské kůry (přesněji litosférických desek).
Geologické metody, založené na chemicko-mineralogických a paleomagnetických záznamech ve vyvřelinách a sedimentech a poskytují důkazy či aspoň indicie pro cyklický vznik superkontinentů v historii Země.
Jako první byl rekonstruován geologicky nejmladší superkontinent zvaný Pangea, a to Alfredem Wegenerem roku 1915 na základě teorie kontinentálního driftu.
Zformování prvního budoucího superkontinentu zvaného Pangea Proxima (též Pangea Ultima) se odhaduje za přibližně 250 milionů let.
Cyklus
Datování zirkonů ze 40 světových řek odpovídá změnám ve formování superkontinentů a kyslíku v atmosféře.
Podle studie došlo několikrát v historii Země ke zformování a následnému rozpadu superkontinentů, a to v rámci cyklů trvajících přibližně 600 milionů let.
Studie z r. 2023, založená na rekonstrukci oxidačních stavů granitického magmatu pomocí chemického obsahu příměsí ceru, uranu a titanu v krystalech sedimentárního zirkonu, poskytla podporu pro zformování superkontinentů Pangea, Gondwana (pokud je za superkontinent považován), Rodinia (před cca 1100 miliony let), Nuna, též zvaného Columbia (před cca 1800 miliony let) a seskupení zvaných Superia and Sclavia, uváděných jako superkontinent Kenorland (před cca 2600 miliony let).
