Stavelot

Základem sídla bylo benediktinské opatství Stavelot, které založil misijní biskup a mnich Remaklus kolem roku 650 na svých pozemcích, na hranici mezi biskupstvími Kolín nad Rýnem a Tongeren. Stavelot byl sídlem knížectví Stavelot-Malmedy, malého nezávislého regionu Svaté říše římské, kterému až do závěru 18. století vládli stavelotovští opati. V 16. století mnich Jean Delvaux rozpoutal čarodějnické procesy a obvinil z účasti na nich i některé bratry. Knížectví bylo zrušeno a opatství rozpuštěno v roce 1795 během Francouzské revoluce. Na Vídeňském kongresu v roce 1815 byl Stavelot připojen k Nizozemskému království, zatímco Malmedy k pruskému Porýní. V roce 1830 se stal součástí Belgie, zatímco Malmedy k ní bylo připojeno až v roce 1919. Znak byl městu udělen v roce 1819, jsou na něm biskup-zakladatel Remaklus a vlk, který podle legendy o založení opatství nosil cihly na stavbu kláštera.

Za druhé světové války byl Stavelot dějištěm těžkých bojů bitvy v Ardenách. Od 18. do 20. prosince 1944 zavraždili vojáci obrněné bojové skupiny Peiper 6. tankové armády ve Stavelotu a okolí více než 100 civilistů, včetně žen, dětí a amerických zajatců. Peiper a někteří jeho důstojníci byli po válce souzeni a odsouzeni.

Bývalé opatství svatého Remakla

• Architektura: Z románského opatského kostela sv. Remakla se dochovala pouze západní brána s volně stojící věží a jejím schodištěm. Po archeologických výzkumech jsou prezentovány základy bazilikálního trojlodí v půdorysu, s částmi obvodových zdí a základy pilířů. Budovy dvou klášterů – jeden mnichů a druhý pro konvrše a laiky – se dochovaly v podobě cihlových a kamenných obytných komplexů, vystavěných na středověkých základech v 17. století. Nyní v nich sídlí tři muzea: historické muzeum knížectví Stavelot-Malmedy, muzeum básníka Guillauma Apollinaira, podzemní prostory a dvůr opatství slouží muzeu belgického závodního okruhu F1 Spa-Francorchamps F1.. Spa-Francorchmps je místní částí města.
• Sbírka středověkého umění: Opat Wibald (1130–1158), jeden z největších mecenášů románského umění dal kolem roku 1156 zhotovit Stavelotský triptych (staurotéku) se dvěma třískami z dřeva Kristova kříže. Po zrušení opatství byl triptych prodán a v současnosti je vystaven v Morganově knihovně v New Yorku. Dále objednal vazbu bible a ve fragmentech dochovaný oltářní retábl.
• Farní kostel sv. Šebestiána postaven v letech 1750-1755, pozdně barokní trojlodní bazilika; po zničení opatského kostela sem byla přenesena stříbrná románsko-gotická truhla s ostatky sv. Remakla, vzácná zlatnická práce z let 1220-1268.
• Kašna na Náměstí sv. Remakla, barokní (1769)

Laetare de Stavelot je tradiční lidová slavnost, konaná každoročně ve čtvrtou neděli postní. Je populární především karnevalem "Blancs Moussis" (bílých mnichů). Vznikla ve středověku, v době, kdy byl Stavelot hlavním městem opatství Stavelot-Malmedy, církevního knížectví Svaté říše římské, kterému vládl kníže-opat. Jeden z prvních opatů údajně svým mnichům účast na lidových slavnostech zakazoval. Podle populární legendy se stavelotští obyvatelé rozhodli zákaz zesměšnit tím, že se na karneval převlékli za mnichy. Když jim i to bylo zakázáno, vytvořili si v roce 1502 bílý kostým s kapucí, jen zčásti připomínající mnišský hábit. Tento kostým kníže-opat Wilhelm z Manderscheidu povolil. Stavelotští pak kostým doplnili o masku s dlouhým červeným nosem a nazvali se Blancs Moussis. Jako symbol valonského folklóru existují více než pět století, s výjimkou francouzské okupace za Napoleona a válek. Od roku 1947 dosud tvoří organizované bratrstvo, jež kromě Stavelotu bývá zváno i na karnevaly do Düsseldorfu, Kolína nad Rýnem, Compiègne nebo Saint-Quentinu.

• Svatý Remaklus, misijní biskup a mnich, zakladatel opatství
• Poppon ze Stavelotu (978-1048), opat a světec
• Karel Josef Lotrinský (1680-1715), v letech 1704–1715 kníže-opat Stavelotský, biskup olomoucký
• Guillaume Apollinaire (1880–1918), básník surrealista, žil zde