Siricius byl římský biskup od roku 384 až do své smrti v roce 399. Pocházel z Říma a byl synem Tiburtia. Před zvolením papežem působil jako lektor a jáhen za pontifikátu Liberia. Po smrti Damasa I. byl zvolen papežem jednomyslně. Proslavil se aktivní správou a vydáním dekretu Directa, který patří mezi nejstarší dochované papežské dekrety týkající se církevní disciplíny a praxe křtu.
Církevní působení

Během svého působení se Siricius zabýval několika teologickými a disciplinárními otázkami. Vydal důležité dekrety v reakci na biskupa Himeria z Tarragony, které se týkaly pokání a celibátu duchovních. Pracoval také na vyřešení meletianského schisma v Antiochii prostřednictvím mediace. Společně s Ambrožem Milánským a Martinem z Tours protestoval proti popravě španělského askety Priscilliana, který byl obviněn z magie císařem Magnem Maxiem.
Uctívání a odkaz
Siricius je považován za svatého v katolické a pravoslavné tradici. Je uctíván 26. listopadu, v den jeho smrti. Jeho ostatky jsou uloženy v bazilice San Silvestro v Římě. Některé historické diskuze naznačují, že mohl být jedním z prvních římských biskupů, kteří používali titul papež, ačkoli užívání takových označení v tomto období zůstává předmětem vědecké debaty.
