Saturius z Sorie byl španělský poustevník ze 6. století, který žil v oblasti Sorie. Po péči o své zestárlé rodiče rozdal veškerý svůj majetek chudým a vybral si život v ústraní. V čtyřiceti letech se usadil v jeskyni na kopci Santa Ana, kde se až do konce života věnoval extrémní askezi a modlitbě. Jeho pověst moudrosti přilákala různé následovníky, včetně básníka Prudentia z Armentie, který ho doprovázel v posledních letech života.
Život a askeze


Saturius strávil pozdější roky života v naprosté střídmosti. Žil v jeskyni na kopci Peñalba, věnoval se tělesnému umrtvování a duchovní oddanosti. Jeho život v samotě později zdokumentoval Prudentius, budoucí biskup z Tarazony, který byl jeho společníkem a nakonec dohlédl na jeho pohřeb po jeho smrti v roce 568.
Uctívání a odkaz

Byl uznán za patrona Sorie v roce 1628 a byl formálně zapsán do katolického seznamu svatých v roce 1743. Jeho bývalé obydlí je dodnes poutním místem. Jeho památka přetrvává i ve španělské literatuře, neboť jeho poustovna se objevila v dílech spisovatele Gustava Adolfa Bécquera.
