Sanada Jukimura (známý také jako Sanada Nobušige, 1567 – 1615) byl japonský samuraj období Sengoku. Je nejlépe známý jako přední velitel obránců při obléhání Ósaky, kde jeho vojsko odolávalo mnohem větším armádám rodu Tokugawa. Obdivovatelé jej nazývali hrdinou, který se objeví jednou za sto let, Karmínovým démonem války a posledním hrdinou Sengoku, a dodnes patří k nejoslavovanějším bojovníkům japonských dějin.
Raný život a věrnost

Jukimura byl druhým synem Sanady Masajukiho. Po bitvě u Nagašina Masajuki převzal vedení klanu Sanada a přesunul se na hrad Ueda, kam ho Jukimura doprovázel. Klan se později přesouval mezi mocnými rody daimjó, až se stal vazalem Tojotomiho Hidejoši. V bitvě u Sekigahary roku 1600 se rodina rozdělila: Masajuki a Jukimura se připojili k západním silám, zatímco Jukimurův bratr Nobujuki sloužil rodu Tokugawa. Historikové dodnes diskutují o tom, zda šlo o riskantní sázku, nebo o promyšlené opatření pro zajištění bezpečí rodiny.
Obležení Ósaky

Poté, co byli Sanadové vypovězeni na horu Kója, Jukimura povstal proti rodu Tokugawa, když roku 1614 začalo obléhání hradu Ósaka. Na jihozápadním rohu hradu vybudoval opevnění zvané Sanada-maru a udržel ho proti výrazně přesile vojsk Tokugawa. Ačkoli obléhání skončilo příměřím, následné tažení roku 1615 vedlo k zániku klanu Tojotomi a ukončilo poslední větší ozbrojený odpor proti šógunátu Tokugawa.
Odkaz
Jukimura zahynul v bojích v červnu 1615 a jeho jméno se stalo symbolem odvahy a věrnosti. Obležení znamenalo konec období Sengoku a nastolení vlády rodu Tokugawa. Jeho pověst neohroženého velitele z něj učinila trvalou postavu japonských dějin a kultury.
