Svatý Sabinus byl asketický poustevník, jehož životopisné detaily zůstávají nejasné, neboť historici umisťují jeho životní období mezi 5. a 8. století. Pocházel z Katalánska a údajně cestoval do oblasti Poitou, aby se připojil k benediktinskému klášteru svatého Martina v Ligugé. Později se přesunul do oblasti Bigorre v Pyrenejích, kde žil třináct let jako samotářský anachoreta. Je připomínán pro svůj život v ústraní a pro zázraky, které mu byly připisovány jak za jeho života, tak po jeho smrti.
Život a smrt
Po několika letech strávených v klášteře v Ligugé hledal Sabinus samotářský život v údolí Lavedan. Žil jako poustevník na místě známém jako Pouey Aspé, kde údajně spal v dutině vyhloubené ve skále. Zůstal v tomto odlehlém prostředí až do své smrti. Přestože různé legendy se pokoušejí propojit jeho život s konkrétními historickými osobami, o jeho skutečné biografii se ví jen málo.
Uctívání
Svatý Sabinus je uctíván 9. října katolickou, pravoslavnou, anglikánskou a předrozštěpenou tradicí. Jeho ostatky jsou uchovávány v opatství Saint-Savin, kde slouží románský oltář jako jeho svatyně. Opatství obsahuje malované polyptychy zhruba z roku 1500, které zobrazují jeho život a zázraky, což odráží jeho trvalý status patrona údolí Lavedan.