Rafail byl osmnáctého století archimandrita a ctěný mnišský svatý v rámci východní pravoslavné církve. Od roku 1753 působil jako prefekt a později rektor Charcovské koleje. V roce 1758 se stal opatem Svatohorského lavry, kde dohlížel na různé formy mnišského života, včetně oborového, skítského a eremitického uspořádání. Během svého působení usnadnil stavbu kostela svatého Petra a Pavla a dohlížel na budování obranných opevnění k ochraně kláštera před tatarskými nájezdy.
Život a služba
Po svých akademických funkcích v Charkově Rafail vedl Svatohorskou poušť. Spravoval společenství, které praktikovalo různorodé mnišské životní styly. Aby zajistil bezpečnost mnichů proti nájezdům, koordinoval vytvoření obranného valu a baterie pod vedením mnicha jménem Jakov. Zemřel v únoru 1765 a nezanechal po sobě žádný osobní majetek.
Uctívání a objevení
Rafail je uctíván jako místní svatý v doněcké diecézi. Po zřícení v kryptě hřbitova v 19. století byly objeveny jeho neporušené ostatky spolu s ostatky dalších archimandritů. Byl oficiálně kanonizován Svatým synodem ukrajinské pravoslavné církve v roce 2008, přičemž jeho oslava se konala ve Svatohorské lavře.