Pius VII. byl benediktinský mnich, který zastával úřad hlavy katolické církve a vládce Papežského státu od roku 1800 do roku 1823. Narodil se jako Barnaba Chiaramonti v Ceseně a postupoval v církevní hierarchii, až se stal biskupem v Tivoli a později v Imole, než byl zvolen papežem. Jeho pontifikát byl významně ovlivněn napoleonskými válkami, během nichž byl zajat francouzskými vojsky. Je známý svými diplomatickými snahami, včetně konkordátu z roku 1801, a rozšířením působnosti církve ve Spojených státech.
Církevní kariéra
Před svým zvolením papežem vstoupil Chiaramonti do benediktinského řádu jako novicista ve věku 14 let. Působil jako učitel na různých školách a byl vysvěcen na kněze v roce 1765. Po službě jako zpovědník papeže Pia VI. byl v roce 1782 jmenován biskupem v Tivoli a později v roce 1785 biskupem v Imole. Během tohoto období byl také povýšen do hodnosti kardinála.
Pontifikát a Napoleon
Zvolen v roce 1800, Pius VII. se pohyboval v komplexních vztazích s Napoleonem Bonapartem. Podepsal konkordát z roku 1801, který zajistil určitou náboženskou svobodu pro francouzské katolíky. Napětí však nakonec vedlo k jeho exkomunikaci a následnému uvěznění ve Francii napoleonskými vojsky. Po svém propuštění v roce 1814 se vrátil do Itálie a byl oslavován jako obránce víry. Jeho vedení také usnadnilo založení nových diecézí ve Spojených státech.
Uctívání
Pius VII. zemřel v Římě v roce 1823 ve věku 81 let. V roce 2007 zahájil papež Benedikt XVI. proces jeho blahořečení, který vyústil v udělení titulu služebník Boží. Je připomínán v katolické tradici 20. srpna.