Pelagie se narodila v roce 1887 v Arze. Pocházela z rolnické rodiny a ve čtrnácti letech vstoupila do klášteru Svaté Trojice v Divejevu. Její starší sestra, pozdější svatá Marta, se k této mnišské obci připojila také. Během sovětské éry působila Pelagie v klášterní radě, kterou úřady oficiálně překlasifikovaly na soubor specializovaných dílen. Proslula tím, že chránila své spoluzestřely před vyčerpávající zemědělskou prací v době hladomoru.
Život a věznění
Protože se postavila proti násilnému zapojování oslabených jeptišek do fyzické zemědělské práce, Pelagie si odpykala tříletý vězeňský trest. Po návratu do Divejeva tam zůstala až do uzavření kláštera v roce 1927. V roce 1937 byla znovu zatčena za údajnou protirevoluční agitaci. Navzdory své nevinnosti obdržela osmiletý trest v pracovním táboře v Karagandě. I přes špatný zdravotní stav plnila všechny přidělené fyzické úkoly.
Úmrtí a uctívání
Pelagie zemřela v táborové nemocnici 3. listopadu 1944 poté, co jí bylo zamítnuto žádost o předčasné propuštění. Pohřbena byla ve vesnici Žart na hřbitově pro vězně. Její sestra, která byla vězněna ze stejných důvodů, zemřela ve stejném táboře o tři roky dříve. Je uctívána jako svatá v pravoslavné tradici 3. listopadu.