factograf
CS
Přihlásit se

poslední císař čínské dynastie Čching a Mandžukuo (1906–1967)

Pchu I

  • 1 min čtení
  • V 77 jazycích
  • 29 obrázků
  • Původní článek Factografu
Pchu I

Pchu I. byl posledním čínským císařem, nejprve vládl jako císař Süan-tchung z dynastie Čching a později jako císař Kchang-te státu Mandžukuo, japonského loutkového státu za druhé světové války. Jako batole byl vybrán za nástupce bezdětného císaře Kuang-sua, o trůn přišel po Sin-chaiské revoluci, na krátko si ho znovu získal v roce 1917 a později jej Japonsko dosadilo v Mandžusku. Po válce byl jako válečný zločinec držen v Sovětském svazu a Číně až do roku 1959, kdy mu byla udělena amnestie a byl předváděn jako vzor úspěšné převýchovy.

Raný život a vláda

Pchu I. v době Mandžukuo, oříznuto
Pchu I. v době Mandžukuo, oříznuto
Dopis Pchu I. Stalinovi
Dopis Pchu I. Stalinovi
Pchu I. v roce 1908
Pchu I. v roce 1908
Princ Čchun se dvěma syny, Pchu I. (stojí) a Pchu-ťie
Princ Čchun se dvěma syny, Pchu I. (stojí) a Pchu-ťie
Mladý Pchu I., císař Süan-tchung (sedí vpravo), a jeho regentka, vdova císařovna Lung-jü
Mladý Pchu I., císař Süan-tchung (sedí vpravo), a jeho regentka, vdova císařovna Lung-jü
Titulární císař Pchu I. v Zakázaném městě
Titulární císař Pchu I. v Zakázaném městě
Reginald Johnston, který se v roce 1919 stal Pchu I. učitelem
Reginald Johnston, který se v roce 1919 stal Pchu I. učitelem
Pchu I. v Čang-zahradě s Wan-žungem a Johnstonem
Pchu I. v Čang-zahradě s Wan-žungem a Johnstonem
Wan-žung, manželka Pchu I. a čínská císařovna
Wan-žung, manželka Pchu I. a čínská císařovna
Druhořadá manželka Wen-siou
Druhořadá manželka Wen-siou
10 obrázků

Pchu I. se narodil v roce 1906 v Pekingu v mandžuské knížecí rodině. Vdova císařovna Ci-si ho vybrala za nástupce císaře Kuang-sua, na trůn nastoupil v roce 1908 ve věku dvou let, přičemž regentem byl jeho otec. Velmi brzy byl odloučen od rodičů a vychováván většinou dvorními úředníky a bývalými císařskými konkubínami. Po Sin-chaiské revoluci byla za něj zajištěna jeho abdikace, podmínky však dovolily, aby si ponechal císařský titul a zůstal v Zakázaném městě. Na dva týdny se v roce 1917 vrátil na trůn, z paláce byl vyhnán v roce 1924.

Mandžukuo a zajetí

Ložnice Pchu I. v Zakázaném městě krátce po jeho vyhnání
Ložnice Pchu I. v Zakázaném městě krátce po jeho vyhnání
Pchu I. v Zahradě klidu, jak vypadala na konci 20. a na počátku 30. let 20. století
Pchu I. v Zahradě klidu, jak vypadala na konci 20. a na počátku 30. let 20. století
Pchu I. a Wan-žung v Tiencinu, 20. léta 20. století
Pchu I. a Wan-žung v Tiencinu, 20. léta 20. století
Edikt Pchu I. při nástupu na trůn
Edikt Pchu I. při nástupu na trůn
Trůnní sál v Muzeu císařského paláce Mandžukuo
Trůnní sál v Muzeu císařského paláce Mandžukuo
Pamětní medaile z Pchu I. intronizace
Pamětní medaile z Pchu I. intronizace
Obálka časopisu Time z února 1934 zobrazující Hirohita, Pchu I., Josifa Stalina a Čankajška
Obálka časopisu Time z února 1934 zobrazující Hirohita, Pchu I., Josifa Stalina a Čankajška
Pchu I. (vpravo) jako císař Mandžukuo s Ču Kudóem
Pchu I. (vpravo) jako císař Mandžukuo s Ču Kudóem
Tan Ťü-lin, konkubína Pchu I.
Tan Ťü-lin, konkubína Pchu I.
9 obrázků

Po japonské invazi do Mandžuska byl Pchu I. v roce 1932 dosazen do čela státu Mandžukuo jako výkonný předseda a v roce 1934 byl korunován jeho císařem. Na konci druhé čínsko-japonské války v roce 1945 ho zajala sovětská Rudá armáda a v roce 1946 later svědčil před Tokijským tribunálem pro válečné zločiny. V roce 1950 byl předán Čínské lidové republice a až do propuštění v roce 1959 byl držen ve věznici pro válečné zločince.

Pozdější život

Pchu I. Kang-te na návštěvě Japonska v roce 1940
Pchu I. Kang-te na návštěvě Japonska v roce 1940
Císaři Šówa a Pchu I., oříznuto
Císaři Šówa a Pchu I., oříznuto
Místo Pchu I. abdikace v malém komplexu důlních kanceláří v Dalizi, Paj-šan
Místo Pchu I. abdikace v malém komplexu důlních kanceláří v Dalizi, Paj-šan
Pchu I. (vpravo) se sovětským vojenským důstojníkem
Pchu I. (vpravo) se sovětským vojenským důstojníkem
Věznice pro válečné zločince ve Fu-šunu
Věznice pro válečné zločince ve Fu-šunu
Pchu I. jako vězeň ve Fu-šunu
Pchu I. jako vězeň ve Fu-šunu
Pchu I. v roce 1961, po obou stranách dva bývalí vojenští protivníci: Siung Ping-kchun, velitel při povstání ve Wu-čchangu, a Lu Čung-lin, který se v roce 1924 podílel na jeho vyhnání z Zakázaného města
Pchu I. v roce 1961, po obou stranách dva bývalí vojenští protivníci: Siung Ping-kchun, velitel při povstání ve Wu-čchangu, a Lu Čung-lin, který se v roce 1924 podílel na jeho vyhnání z Zakázaného města
Na jaře roku 1967 navštívili Pchu-ťie a Hiro Saga Pchu I., který byl tehdy vážně nemocný
Na jaře roku 1967 navštívili Pchu-ťie a Hiro Saga Pchu I., který byl tehdy vážně nemocný
Pchu I. v 60. letech 20. století s Li Šu-sien a Pchu-ťie v Letním paláci v Pekingu
Pchu I. v 60. letech 20. století s Li Šu-sien a Pchu-ťie v Letním paláci v Pekingu
9 obrázků

Po propuštění Pchu I. vydal autobiografii, kterou za něj napsal Li Wen-ta, a pracoval jako zahradník, než se stal výzkumníkem v Ústředním výzkumném ústavu kultury a dějin. V roce 1964 byl zvolen členem 4. Čínské lidové politické poradní konference. Podle dostupných zpráv ho během kulturní revoluce chránil Ču En-laj a zemřel v roce 1967 bez potomků.

V 77 jazycích

Редакція Factograf · Publikováno 14. října 2026 · Částečně podle Wikipedie, CC BY-SA 4.0 · Zdrojový článek