Pavel II byl biskup neapolský v 8. století, který působil v diecézi přibližně od roku 761 až do své smrti v roce 766. Předtím působil jako jáhen a byl zvolen místním klérem, aby vedl neapolskou církev po období sporů o nástupnictví. Jeho působení bylo poznamenáno významným teologickým napětím, neboť podporoval uctívání ikon v době, kdy byzantský císař Konstantinos V. prosazoval ikonoklasmus. Navzdory vyhnanství ze strany místního vévody zůstal věrný svým duchovním povinnostem a potřebám chudých.
Život a působení
Po svém zvolení cestoval Pavel II do Říma, aby ho vysvětil papež Pavel I., a překonal odpor vévody Štěpána II. Po svém návratu ho vévoda vyhostil na dva roky do katakomb sv. Januária. I během tohoto období izolace pokračoval ve své pastorační práci a dohlížel na stavební úpravy, včetně výstavby baptisteria a nového trikliniia. Nakonec se s vévodou usmířil a vrátil se, aby sloužil v katedrále sv. Restituty.
Uctívání
Biskup zemřel na Velikonoce v roce 766 a byl pohřben v kapli sv. Štěpána v bazilice sv. Januária. Byl vysoce ceněn svým lidem pro svou zbožnost a dobročinnou činnost vůči potřebným. Jeho status svatého byl uznán krátce po jeho smrti, což dokazuje jeho zmínka v 9. století v martyrologiu. Jeho svátek byl historicky oslavován 3. března.