Otrava olovem, označovaná také jako plumbismus a saturnismus, je typ otravy kovem způsobený olovem v lidském těle. Mezi příznaky patří bolesti břicha, zácpa, bolesti hlavy, podrážděnost, poruchy paměti, neplodnost a znecitlivění nebo mravenčení v rukou a nohou, přičemž některé účinky jsou trvalé. Závažné případy mohou zahrnovat anémii, křeče, kóma nebo smrt. Expozice může pocházet z kontaminovaného vzduchu, vody, prachu, potravin nebo spotřebního zboží a děti jsou ohroženy zvlášť, protože z požitých zdrojů absorbují více olova než dospělí.
Příčiny a prevence










Olovo se může do těla dostat z kontaminovaného vzduchu, vody, prachu, potravin a spotřebního zboží, přičemž zvlášť jsou ohroženy děti, které žvýkají předměty potažené olovnatou barvou. U dospělých je častou příčinou expozice práce a některá povolání jsou spojena se zvláštním rizikem. Prevence zahrnuje odstraňování předmětů obsahujících olovo z domácností, zlepšování větrání a monitorování na pracovištích a přijímání politik, které zakazují olovo v produktech, jako jsou barvy, benzin a munice. Léčba se zaměřuje na odstranění zdroje olova a na chelátovou terapii, při níž léky vážou olovo tak, aby jej tělo mohlo vyloučit.
Celosvětový dopad










Chronická otrava olovem je celosvětově příčinou velkého počtu úmrtí a poškození mozku u dětí a Světová zdravotnická organizace ji označila za globální nouzovou situaci v oblasti veřejného zdraví. Je hlavním faktorem přispívajícím k intelektovým a učebním poruchám u dětí a nejčastěji se vyskytuje v rozvojových zemích. Lidé těží a používají olovo již tisíce let a úsilí veřejného zdravotnictví omezit expozici začalo v 70. letech 20. století, kdy se ukázalo, že neexistuje žádná známá bezpečná úroveň expozice.
