Nikita Michalkov je ruský filmař a herec, který začínal jako interpret v sovětské kinematografii, než začal režírovat vlastní celovečerní filmy. Narodil se v Moskvě do rodiny Michalkovových a režijní debut si odbyl westernem Doma mezi cizinci z roku 1974. Jeho pozdější filmy, včetně Spálen sluncem, získaly významná mezinárodní ocenění a ten druhý obdržel Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Raná kariéra


Michalkov studoval herectví v dětském studiu Moskevského uměleckého divadla a později na Ščukinově škole. Ještě jako student se objevil v několika filmech, mezi nimi v Procházce ulicemi Moskvy a v Hnízdě šlechticů svého bratra Andreje Končalovského. Poté nastoupil na VGIK, kde studoval režii u Michaila Romma, a před svým prvním celovečerním filmem natočil několik krátkometrážních snímků. Jeho rané herecké role z něj udělaly uznávanou hvězdu sovětské kinematografie.
Významné filmy


Mezinárodní renomé získal Michalkov filmem Otrok lásky, odehrávajícím se během revoluce roku 1917, a snímkem Černé oči, natočeným podle několika Čechovových povídek. Blízko ráje získal Zlatého lva v Benátkách a Spálen sluncem, zasazený do doby velkého teroru za Stalina, obdržel Grand Prix v Cannes a Oscara. Dodnes zůstává nejvýdělečnějším filmem, který vznikl na území bývalého Sovětského svazu.
Ocenění a odkaz


Michalkov třikrát obdržel Státní cenu Ruské federace a v roce 2025 mu byl udělen Řád svatého Ondřeje Prvozvaného, nejvyšší státní vyznamenání Ruska. Jeho pozdější film 12 mu přinesl nominaci na Oscara. Působil také jako předseda poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně v roce 1996.
