Nicola Saggio byl sedmnáctého století italský mnich patřící do řádu minimitů. Narodil se v roce 1650 v Longobardi a kvůli skromným poměrům své rodiny se zpočátku věnoval zemědělství. Navzdory počátečnímu odporu rodičů se rozhodl pro náboženský život a vstoupil do františkánských minimitů v klášteře v Paola. Během své služby na různých místech, včetně Říma, byl uznáván pro svou duchovní oddanost a závazek ke svému řádu.
Život a služba
Po vstupu do řádu minimitů působil Saggio na několika místech, jako například v San Marco Argentano, Montalto a Cosenza. V roce 1681 se přesunul do Říma, kde sloužil v farnosti San Francesco di Paola ai Monti. Významný moment v jeho duchovní cestě nastal v roce 1683 po pěší pouti do Loreta. Zemřel na zápal plic v Římě v únoru 1709.
Svatost a uctívání
Prohlášen byl za ctihodného v roce 1771 a blahořečen papežem Piem VI v roce 1786 po zaznamenání dvou zázraků připisovaných jeho zásluhám. Po třetím zázraku, který se týkal zedníka v Longobardi, byl svatořečen papežem Františkem v roce 2014. Je patronem svého rodiště, Longobardi, a jeho ostatky jsou uchovávány v Římě.