Nektarije byl pravoslavný světec a mučedník narozený ve Vriulu, v episkopátu Efes v Malé Asii. Po oklamání, které ho přimělo k přestupu k islámu, aby přežil morovou epidemii, hledal pokání tím, že se stal mnichem ve skítě svaté Anny na hoře Athos. Žil životem intenzivní asketiky, charakterizovaným neustálou modlitbou a půstem. Po návratu do svého rodiště, aby veřejně vyznával svou křesťanskou víru, čelil tvrdému pronásledování a byl nakonec popraven stětím ve věku 21 let.
Život a mučení
Po svém životě v klášteře na hoře Athos se Nektarije vrátil do Vriulu, aby vyhlásil své křesťanské přesvědčení. Navzdory nabídkám bohatství a postavení od místního vládce odmítl Krista zapřít. Vytrpěl si brutální mučení, včetně bití a přikládání rozpálených kovových desek na hlavu. Podle tradice se zázračně uzdravoval z těchto zranění každý den, což vedlo vládce k tomu, aby nařídil jeho popravu stětím 11. července 1820.
Uctívání
Po jeho smrti bylo jeho tělo vrženo do suché studny a zasypáno zeminou. Pobožní křesťané však jeho relikvie vyzvedli a rozdělili si je mezi sebe. Jeho ostatky byly rozděleny mezi jeho matku, místní věřící a starce Štěpána, který část odnesl na horu Athos. Pravoslavná církev si ho připomíná jako svatého 11. července.