Napoleon Bonaparte (1769–1821), později známý jako Napoleon I., byl od roku 1804 do svého prvního abdikování v roce 1814 císařem Francouzů, krátce se k moci vrátil v roce 1815. Proslavil se jako generál během Velké francouzské revoluce a vedl vojenská tažení po celé Evropě i na Blízkém východě. Jako státník prosadil rozsáhlé právní a správní reformy ve Francii a v částech Evropy, a dodnes patří k nejstudovanějším a nejspornějším postavám dějin.
Mládí a vzestup












Narodil se na Korsice v rodině italského původu. Jako chlapec se přestěhoval na francouzskou pevninu a v roce 1785 byl jmenován důstojníkem armády. Podporoval revoluci a po úspěchu při obléhání Toulonu v roce 1793 rychle postupoval v hodnostech. Jeho tažení v Itálii v roce 1796 mu přineslo celostátní slávu, výprava do Egypta a Sýrie v roce 1798 pak pomohla odstartovat jeho politickou kariéru. V roce 1799 se státním převratem zmocnil moci a stal se prvním konzulem republiky.
Císařství a války












V roce 1804 se Napoleon korunoval císařem Francouzů. V následujícím desetiletí vedl řadu válek proti měnícím se koalicím evropských mocností a zvítězil v bitvách, zejména u Slavkova. Jeho invaze do Ruska v roce 1812 skončila katastrofálním ústupem a po porážce u Lipska v roce 1813 byl v roce 1814 nucen abdikovat. Byl vyhoštěn na Elbu, krátce se v roce 1815 vrátil, a nakonec byl poražen u Waterloo. Poté byl odeslán na Svatou Helenu, kde v roce 1821 zemřel.
Odkaz a kontroverze












Napoleon je připomínán především díky Napoleonskému zákoníku a správním reformám, které utvářely moderní francouzské a západoevropské právo a instituce. Jeho dobyvačná tažení zároveň šířila myšlenky, které přispěly k rozvoji národních států. Historikové se o jeho odkazu dodnes názorově liší, neboť jeho války způsobily rozsáhlé zkázy, jeho vláda omezila svobodu tisku, znovu zavedla otroctví v francouzských koloniích a omezila občanská práva žen.
