Namfamon z Madaury byl křesťanský mučedník z římské Afriky, který žil na konci druhého nebo na počátku třetího století. Podle tradice zemřel v Madaure, a to kolem roku 180 nebo za vlády Septimia Severa v letech 198 či 200. Byl znám jako prvomučedník a byl velmi uctíván ranými křesťany, což zaznamenal pohanský rétor Maximus z Madaury. Často je řazen mezi další mučedníky ze stejné oblasti, včetně Miggina, Sanae a Lucitase.
Historické záznamy
Hlavním důkazem o jeho životě je dopis Maxima z Madaury svatému Augustinu. V této korespondenci Maximus popisuje Namfamona jako postavu, které je věnována výjimečná úcta ze strany křesťanské komunity. Přesné načasování jeho smrti zůstává nejasné, historické tradice však uvádějí jeho mučení pod různými římskými vládcemi, včetně období pronásledování za Septimia Severa.
Uctívání a odkaz
Namfamon je často připomínán společně s mučedníky z Madaury. Kvůli intenzivní úctě, které se mu dostalo, byl nazýván prvomučedník, což naznačuje buď jeho status prvního mučedníka, nebo jeho významnou úroveň uctívání. V Římském martyrologiu je uctíván spolu se svými společníky a moderní liturgické tradice si připomínají jeho svátek 18. prosince.