Mikhail Bleive byl pravoslavný kněz, který žil v Ruském impériu na přelomu 19. a 20. století. Narodil se v Olustvere v roce 1873 a působil v různých farnostech v Estonsku, včetně Niguly a katedrály Zesnutí Přesvaté Bohorodičky v Tartu. Proslul svou skromností a duchovní hloubkou a v roce 1918 byl jmenován rektorem katedrály Zesnutí Přesvaté Bohorodičky. Jeho život skončil v roce 1919, kdy byl v Tartu popraven bolševickými jednotkami za pokračování v konání náboženských obřadů.
Život a služba

Po ukončení teologických studií v Rize působil Mikhail jako psalmodista, než byl v roce 1900 vysvěcen na kněze. Byl znám svou oddaností liturgické hudbě, podporou chudých a statečnou ochranou těch, kteří čelili smrti během nepokojů v roce 1905. Během první světové války poskytoval duchovní útěchu rodinám vojáků a často konal speciální večerní bohoslužby za modlitbu za ty na frontě.
Mučednictví a uctívání
Na počátku roku 1919 byl Mikhail zatčen v katedrále Zesnutí Přesvaté Bohorodičky po bolševickém obsazení Tartu. Byl obviněn z porušení příkazů, které zakazovaly náboženské obřady, a nařizovaly duchovním opustit město. Byl popraven společně s biskupem Platonem. Později byl Ruskou pravoslavnou církví uznán za svatého a mučedníka v roce 2000.
