Michail Lomonosov byl ruský polyhistor, vědec a spisovatel, který žil v letech 1711 až 1765. Významně přispěl k literatuře, vzdělávání a vědě, a to v oborech jako chemie, fyzika, mineralogie, dějiny a filologie. Mezi jeho objevy patřil atmosféra Venuše a zákon zachování hmotnosti při chemických reakcích. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní geologie a jeho poezie pomohla utvářet moderní ruský spisovný jazyk.
Mládí a vzdělání



Lomonosov se narodil ve vesnici na dalekém severu Ruska, jeho otec byl zámožný rolník a rybář, který se později stal majitelem lodí. V mládí se z velké části vzdělával sám, a tak se v roce 1730 vydal pěšky do Moskvy, aby získal vzdělání, které nemohl dostat doma. Vstoupil do Slovansko-řecko-latinské akademie a později získal stipendium ke studiu v zahraničí, nejprve na univerzitě v Marburku, kde studoval u filozofa Christiana Wolffa, a poté ve Freibergu, kde se věnoval mineralogii a metalurgii.
Působení v Rusku


Lomonosov se vrátil do Ruska v roce 1741 a stal se profesorem chemie na Petrohradské akademii věd, kde zřídil první chemickou laboratoř akademie. V roce 1755 spolu se svým patronem Ivanem Šuvalovem pomohl založit Moskevskou univerzitu, čímž projevil svou snahu zlepšit vzdělávací systém země. Později byl zvolen zahraničním členem Královské švédské akademie věd a Akademie věd Boloňského institutu.
Odkaz


Mnohé Lomonosovovy vědecké úspěchy byly mimo Rusko málo známé až dlouho po jeho smrti a skutečné uznání získaly především na konci 19. a ve 20. století. Je široce považován za otce ruské vědy. Jeho poezie a spisy o ruském jazyce přispěly také k rozvoji moderního spisovného jazyka.
