Melecij (rodným jménem Michail Jakimov, narozen 1835) byl významný východní pravoslavný biskup 19. století, který působil v různých oblastech Ruského impéria. Po vyloučení z Kazaňské teologické akademie se věnoval misijní činnosti v Sibiři, sloužil Burjatům a Tunguzům. Nakonec dosáhl vysokých církevních funkcí, včetně biskupa jakutského a vilujského a později biskupa rjazaňského a zarajského. Jako učenec a duchovní pisatel byl uznáván pro své rozsáhlé misijní úsilí a oddanost sociálním otázkám, jako je pomoc malomocným.
Život a působení


Narodil se v kněžské rodině v Neme. Melecij studoval teologii ve Vjatce a Kazani. Po období exilu v klášteře u jezera Bajkal kvůli zapojení do místního rolnického povstání se stal plodným misionářem. Vedl duchovní mise v Zakamsku a spravoval jakutskou diecézi, kde založil mnoho kostelů a podpořil výstavbu kolonie pro lidi trpící leprou.
Uctívání


Je uctíván jako světec v pravoslavné církvi, zejména v rjazaňské, lipetské, sibiřské, irkutské a jakutské diecézi. Jeho ostatky byly objeveny v roce 1998 a přeneseny do Svatotrojického kláštera v Rjazani a později do katedrály Zrození Kristova. Jeho svátek se připomíná na výročí jeho smrti a v den nálezu jeho relikvií.
