Maximianus z Bagai byl raný biskup 4. století, který přešel z donatismu ke katolictví. Působil v Bagai (dnešní Ksar-Bagai v Alžírsku) a jeho působení vyvolalo značné konflikty s místními donatisty. I když se pokusil rezignovat na svůj post během koncilu v Milevu v roce 402, zůstal ve své diecézi. Jeho působení bylo poznamenáno násilným odporem ze strany donatistických skupin, který nakonec vedl k zásahu císařské moci po jeho zranění.
Život a konflikt
Po konverzi ke katolické víře působil Maximianus jako biskup v severní Africe. Během svého působení v Bagai čelil intenzivní nepřátelství ze strany přívrženců donatismu. Ti ho nakonec zajali a sházeli z věže. I když tento útok přežil, utrpěl vážné znetvoření. Jeho viditelné rány byly tak závažné, že přiměly císaře Honoria k vydání ediktu proti donatistům v únoru 405.
Uctívání
Historické záznamy o jeho životě se dochovaly ve spisech a dopisech svatého Augustina. Kvůli svému utrpení a jeho roli v náboženských konfliktech té doby je uznáván jako světec v katolické církvi. Je připomínán v Římském martyrologiu 3. října.