Maria z Belgorodu byla jurodivá, která žila v 18. století v Ruském impériu. Narodila se do chudé kozácké rodiny a po ovidovění vedla zpočátku rozptýlený život. Po poutí do Kijevsko-pečerské lavry v roce 1795 však prošla hlubokou duchovní proměnou. Zbytek života věnovala vykopávání sítě jeskyní na hoře u Belgorodu, přijala životní styl krajní asketismu a zdánlivého šílenství, aby následovala učení Nového zákona.
Život a asketismus
Po svém obrácení začala Maria sama vykopávat jeskyně, což nakonec přilákalo místní obyvatele, kteří se k ní připojili, aby hledali duchovní očistu. Jako „jurodivá pro Krista“ úmyslně ignorovala společenské normy a tělesné pohodlí, aby napodobila utrpení Ježíše. Navzdory opakovaným pokusům světského duchovenstva zastavit její činnost pokračovala v práci po dvacet pět let až do své smrti v roce 1822.
Císařské uznání
Její výkopové práce jeskyní upoutaly významnou pozornost úřadů, což vedlo k císařskému zásahu. Po zprávách o ní vydal Alexandr I. rozkaz umožňující pokračování prací a poskytl finanční prostředky na stavbu baziliky. Tento kostel, zasvěcený Alexandru Něvskému, byl dokončen a vysvěcen v roce 1819.
Uctívání
Maria je uznávána jako svatá v Ruské pravoslavné církvi. Její památka je každoročně připomínána 22. června. Její život a duchovní odkaz byly zdokumentovány v hagiografických sbírkách, jako je dílo vydané v Petrohradu v roce 2004.