Marcin z Turova byl pravoslavný mnich a poustevník, který žil v Turově na území dnešní Běloruska v průběhu 12. století. Před vstoupem do kláštera působil jako kuchař u několika biskupů turovské diecéze, včetně Simeona, Ignatia, Joachima a Jiřího. V pozdějších letech se usadil v klášteře svatých Borise a Gleba, kde žil jako samotář. Nejlépe je znám zázračným uzdravením, kterého se dočkal během nemoci a izolace v období silných povodní.
Život a zázraky
Během působení jako kuchař se Marcin snažil napodobovat zbožnost biskupů, kterým sloužil, prostřednictvím neustálé modlitby. Po vstupu do poustevny se v jarním období vážně roznemocněl. Kvůli povodní řeky Pripyat se k němu do cely nemohli dostat ostatní mniši, aby mu pomohli. Během utrpení se mu údajně zjevili svatí Boris a Gleb v knížecích šatech, kteří mu přinesli vodu a jídlo. Tato božská návštěva vedla k jeho okamžitému uzdravení.
Uctívání
Marcin zemřel 27. června 1150. Jeho život byl zaznamenán ve 12. století, pravděpodobně na podnět Cyrila z Turova. Pravoslavná církev ho uctívá jako svatého a jeho svátek se slaví 27. června. Je uctíván pro svou pokornou službu a oddanost Bohu během svého života jako samotáře.