Lorenzo Maria Salvi se narodil v Římě v roce 1782. Byl italským passionistou a žil ve stejné době jako Gaspar del Bufalo a budoucí papež Bartolomeo Alberto Cappellari. Před vstupem do řádu passionistů studoval na Collegio Romano. I přes nucené opuštění svého kláštera kvůli napoleonským protiklerikálním zákonům se nakonec do své komunity vrátil a věnoval se kázání. Proslavil se svou misijní činností a hlubokou úctou k Ježíškovi, zejména po uzdravení z vážné nemoci.
Život a působení

Salvi složil své sliby v roce 1802 a byl vysvěcen na kněze v Římě v roce 1805. Působil jako rektor mateřského domu passionistů, ale většinu času věnoval misím. Jeho horlivost byla zaznamenána jeho kolegou Dominikem Barberim. Ve svém kázání se zaměřoval na Vtělení a Umučení Ježíše Krista a udržoval si celoživotní duchovní spojení s Ježíškem.
Uctívání
Papež Jan Pavel II ho blahořečil 1. října 1989. Jeho duchovní spisy byly formálně schváleny theology na počátku 20. století. Katolická církev si ho připomíná, jeho svátek se slaví 12. června. Jeho ostatky jsou uloženy v passionistském kostele San Angelo ve Viterbu.
