Lev II. byl sicilský prelát, který působil jako biskup římský od roku 682 až do své smrti v roce 683. Jako člen byzantského papežství byl svými současníky uznáván pro svou právní spravedlnost a rozsáhlé vzdělání. Během svého krátkého působení se zaměřil na prosazování rozhodnutí Šestého ekumenického koncilu a správu církevních vztahů jak s Byzantskou říší, tak s místními úřady v Itálii.
Život a působení
Lev se narodil na Sicílii a byl zručný kazatel s zájmem o hudbu a pověstí pomocníka chudým. Po svém zvolení pracoval na implementaci dekretů Třetího konstantinopolského koncilu, sděloval tato rozhodnutí západním vůdcům a šlechtě. Úspěšně také hájil autoritu římského stolce proti arcibiskupům ravennským.
Církevní práce
Lev přispěl k liturgickým tradicím reformou gregoriánského chorálu a skládáním náboženských hymnů. Aby chránil svaté ostatky před lombardskými nájezdy, přesunul různé relikvie mučedníků z katakomb do kostelů v rámci městských hradeb, včetně míst, které věnoval sv. Pavlovi a mučedníkům Sebastianovi a Jiřímu. Zrušil také dlouhodobou daň požadovanou pro získání pallia.
Uctívání
Je uznáván jako světec a je uveden v Římském martyrologiu. Jeho svátek se slaví 3. července. Přestože byl zpočátku pohřben ve svém vlastním pomníku, jeho ostatky byly později přeneseny do hrobu sdíleného se čtyřmi dalšími papeži, kteří nesli jméno Lev.