Leopold Mandić byl chorvatský kapucínský mnich a kněz narozený v Herceg Novém v roce 1866. Navzdory zdravotním komplikacím, včetně skřehotání a menší postavy, se stal vysoce vlivnou náboženskou postavou. Většinu života prožil v Itálii, zejména v Padově, kde si získal obrovskou popularitu díky své oddané práci ve zpovědnici. Známý jako apoštol křesťanské jednoty, hluboce toužil po opětovném sjednocení katolické a pravoslavné církve. Zemřel v Padově v roce 1942 a později byl svatořečen katolickou církví.
Život a působení


Po vstupu do kapucínského řádu v 80. letech 19. století byl vysvěcen v roce 1890. Jeho fyzická omezení mu znemožňovala veřejné kázání, ale našel své povolání jako zpovědník. Od roku 1906 až do své smrti žil v Padově, kde často trávil až patnáct hodin denně slyšením zpovědí. Během první světové války byl dokonce na rok uvězněn kvůli odmítnutí vzdát se své chorvatské národnosti.
Uctívání a odkaz

Svatý byl svatořečen papežem Janem Pavlem II. v roce 1983. Je uznáván jako patron zpovědníků a apoštol jednoty. Jeho bývalá cela a zpovědnice v Padově, která přežila válečné bombardování, se staly poutním místem. Během Jubilea milosrdenství v letech 2015–2016 byly jeho ostatky na žádost papeže Františka převezeny do Říma, aby inspirovaly věřící k usmíření.
