Karel I. Rakouský byl posledním panovníkem z dynastie Habsburků-Lotrinských, vládl Rakousko-Uhersku od roku 1916 do jeho rozpadu v roce 1918. Narodil se v roce 1887 na zámku Persenbeug a stal se dědicem trůnu po zavraždění svého strýce, Františka Ferdinanda. Karel byl hluboce věřící katolík a pokusil se zachránit svou říši prostřednictvím federalistických reforem a tajných mírových jednání během první světové války. Po rozpadu říše žil v exilu a zemřel v roce 1922 na ostrově Madeira.
Život a vláda
Po nástupu na trůn po císaři Františku Josefovi v roce 1916 působil Karel jako vojenský důstojník a politický vůdce. Snažil se zabránit úplné dezintegraci říše podporováním rakousko-slovanství a pokusy o jednání se Spojenci o ukončení první světové války. Navzdory těmto snahám se monarchie rozpadla na několik nových států. Po vyhlášení republiky byl z Rakouska vyhoštěn. Následně se neúspěšně pokusil získat zpět uherský trůn před svou smrtí ve Funchalu.
Uctívání
Karel je uznáván pro své hluboké náboženské přesvědčení a je uctíván v katolické tradici. Církev uznala jeho svatost prostřednictvím několika fází, prohlásila ho za služebníka Božího a ctihodného. Byl oficiálně blahořečen v roce 2004. Jeho svátek se slaví 21. října, což připomíná jeho duchovní odkaz jako vládce, který usiloval o mír a zachoval si víru během politických otřesů.