Jung-čeng (1678–1735), osobním jménem Jin-čen, byl čtvrtým císařem dynastie Čching a třetím vládcem dynastie nad vlastní Čínou. Byl čtvrtým synem císaře Kchang-si a na trůn nastoupil po dlouhých sporech o nástupnictví. Proslul pracovitostí, usiloval o efektivnější vládu, potíral korupci a reformoval správu personálu i financí. Historikové jeho vládu hodnotí jako reformní i autoritářskou.
Cesta k trůnu




Jin-čen byl jedenáctým zaznamenaným synem císaře Kchang-si a vychovávala ho z větší části urozená konkubína, neboť jeho matka měla nízké postavení. Císař Kchang-si své syny seznamoval s vnějším světem a dával jim přísné vzdělání. V roce 1709 byl odstraněn korunní princ Jin-ženg, čímž se pozice dědice otevřela soupeření. Jin-čen během zápasu zůstával v ústraní a podporoval Jin-ženga, což mu získalo otcovu důvěru, a později na trůn skutečně nastoupil.
Reformy a správa



Jung-čeng chtěl vytvořit efektivnější vládu a od svých úředníků vyžadoval loajalitu, spravedlnost, upřímnost a schopnosti. V roce 1733 institucionalizoval Velkou radu, což zlepšilo komunikaci napříč říší a podpořilo jeho vnitřní reformy. Byly obnoveny kanály a zavlažovací systémy, během hladomorů se poskytovala pomoc a daň z hlavy byla nahrazena daní z majetku vlastníků půdy, čímž se snížila zátěž obyčejných lidí.
Odkaz



Ačkoli jeho vláda trvala kratší dobu než vláda jeho otce a syna, éra Jung-čeng je připomínána pro významné reformy. Historikové se o jeho vládě neshodují, někteří ho popisují jako dobrotivého despotu, jiní tvrdí, že jeho autokratické politiky zašly příliš daleko. Zemřel v roce 1735 ve věku 56 let a na trůn po něm nastoupil jeho čtvrtý syn, který se stal císařem Čch'ien-lungem.
