Juana de la Cruz Fernández byla španělská spisovatelka a františkánská jeptiška, která žila v letech 1597 až 1675. Narodila se v Beniajánu a původně pracovala jako sestra v Granadě po boku svého manžela, než se po jeho smrti věnovala modlitbě a službě. Nakonec vstoupila do Třetího řádu svatého Františka, kde praktikovala intenzivní asketismus a mystiku. Její duchovní život byl hluboce ovlivněn učením svatého Jana od Kříže a jejími zkušenostmi v klášterní komunitě.
Život a dílo

Po smrti svého manžela se Juana zaměřila na pomoc potřebným a usilovala o život v hluboké modlitbě. V roce 1650 vstoupila do františkánské komunity v klášteře San Antonio de Padua. Je známá svou autobiografií z roku 1658, kterou napsala na žádost svého zpovědníka. Toto dílo poskytuje historické poznatky o 17. století v oblasti Murcia a klášterním životě, charakterizované prozaickým stylem podobným stylu svaté Terezie z Avily.
Uctívání a odkaz
Katolická církev ji prohlásila za ctihodnou, uznávajíc její svatý život a duchovní příklad. Přestože její blahořečení začalo v 17. století, nebylo dokončeno. Po její smrti v Granadě byla původně pohřbena v klášteře San Antonio de Padua. Po zrušení kláštera v roce 1835 byly její ostatky přeneseny do kláštera Santa Isabel la Real, kde zůstávají dodnes.
