Juan Perón byl argentinský vojenský důstojník a politik, který působil jako prezident Argentiny v letech 1946 až 1955 a znovu od roku 1973 až do své smrti v roce 1974. Jako jediný argentinský prezident byl zvolen třikrát a je považován za jednu z nejvýznamnějších a nejkontroverznějších politických postav 20. století. Jeho myšlenky a hnutí, známé jako peronismus, zůstávají v argentinské politice významnou silou.
Mládí a kariéra












Perón se narodil v roce 1895 v Lobosu v provincii Buenos Aires, do Vojenské akademie vstoupil v roce 1911 a promoval v roce 1913. Postupně se propracovával armádními hodnostmi a vyučoval vojenské dějiny na Vyšší válečné škole. V roce 1930 podpořil státní převrat proti prezidentovi Hipólitu Yrigoyenovi, což se mu později stalo předmětem lítosti. Mezi lety 1939 a 1941 působil jako vojenský přidělenec v Mussoliniho Itálii, kde si osvojil mnoho myšlenek, které později ovlivnily jeho politiku.
Cesta k moci












Perón se zúčastnil revoluce v roce 1943 a stal se ministrem práce, poté ministrem války a viceprezidentem. Jeho pracovní reformy si mu získaly oblibu mezi dělníky. Poté, co ho politické spory donutily v říjnu 1945 rezignovat, a byl zatčen, se na náměstí Plaza de Mayo shromáždily velké davy, které požadovaly jeho propuštění. Jeho rostoucí popularita mu pomohla vyhrát volby v roce 1946.
Odkaz a kontroverze












Jeho vláda prosazovala industrializaci, rozšiřovala sociální práva a zavedla bezplatné univerzitní studium, zatímco on a jeho manželka Eva Perónová získali širokou podporu v dělnické třídě. Vláda také kontrolovala tisk a propouštěla, zatýkala nebo vyhošťovala disidenty. Po svém svržení v roce 1955 žil v exilu až do návratu k moci v roce 1973. Stoupenci je oba považují za ikony, zatímco kritici je pokládají za demagogy a diktátory.
