Josef z Leonessy byl italský kapucínský mnich a misionář narozený jako Eufranio Desiderio v roce 1556. Po vstupu do františkánského řádu v roce 1573 zasvětil svůj život kázání a službě potřebným. Proslavil se svou misijní činností v Osmanské říši, kde sloužil zajatým křesťanům a čelil silnému pronásledování. Po návratu do Itálie se zaměřil na podporu poutníků a chudých prostřednictvím charitativní práce a místních misí. Zemřel na rakovinu v Amatrice v roce 1612 a později ho svatořečil papež Benedikt XIV.
Život a působení

Po osiření ve dvanácti letech vstoupil Eufranio do kapucínské reformy po období nemoci. Přijal jméno Josef a rozsáhle cestoval, aby kázal po Umbri, Latiu a Abruzzu. V roce 1587 byl poslán do Konstantinopole, aby pomáhal zajatým křesťanům. Během tohoto období byl vězněn a málem popraven oběšením na gilotě po dobu tří dnů. Po návratu do Itálie sloužil poutníkům tím, že jim poskytoval jídlo, oblečení a náboženské poučení.
Charitativní práce

Josef byl znám svou extrémní asketickou životní cestou, včetně ročního půstu jako přípravy na Jubileum. Aktivně podporoval chudé pěstováním zahrad pro zajištění potravy a založením hostince pro poutníky. Kromě toho zorganizoval Monti di Pietà, aby pomáhal s půjčkami. Jeho oddanost chudým a jeho misijní horlivost vedly k jeho uznání jako svatého v katolické církvi.
Uctívání
Svatořečen v roce 1746, je oslavován 4. února. Působí jako patron města Leonessa, Amatrice a kapucínské provincie Abruzzo a byl papežem Piem XII. prohlášen za patrona misí v Turecku. Pobožnost k němu je soustředěna ve střední Itálii, kde je zobrazen na různých uměleckých dílech, často s křížem v ruce nebo během jeho mučení.
