Jan Wesley byl v 18. století anglický duchovní, teolog a evangelista, který se stal ústřední postavou metodistického obrození v rámci anglikánské církve. Narodil se v Epworth v roce 1703 a studoval na Oxfordu, kde se účastnil Svatého klubu, aby vedl zbožný život. Po prvním působení v Gruzii zažil v roce 1738 významnou evangelikální konverzi. Většinu života strávil cestováním po Velké Británii a Irsku, kázáním venku a zakládáním malých, disciplinovaných křesťanských společenství, která se nakonec stala základem metodismu.
Působení a teologie


Wesleyho působení se vyznačovalo rozsáhlými cestami a zakládáním malých skupin zaměřených na učednictví a osobní zodpovědnost. Prosazoval arminiánské doktríny a koncept křesťanské dokonalosti, navrhoval, že věřící mohou dosáhnout vnitřní svatosti skrze víru. Podporoval také společenské cíle, včetně zrušení otroctví a využívání ženských kazatelek, a jmenoval putovní evangelisty, aby vedli jeho rostoucí hnutí.
Odkaz a uctívání


Jako plodný autor hymnů a deníků zanechal Wesley významný literární a duchovní odkaz. Jeho teologické učení, známé jako wesleyánská teologie, dodnes vede metodistické denominace. Je vzpomínán jako vysoce vlivný misionář a na konci svého života byl široce respektován. Je uctíván jako světec, s pamětními dny 2. března a 3. března v anglikánské tradici.
