John Milton

Miltonův otec, notář John Milton, se přestěhoval kolem roku 1583 do Londýna, potom co byl kvůli svému příklonu k protestantství vyděděn svým otcem Richardem Miltonem, oddaným katolíkem. Okolo roku 1600 se básníkův otec oženil se Sárou Jeffereyovou a sám John Milton se narodil 9. prosince 1608 v Cheapside v Londýně v Anglii. Otec měl zásadní vliv na jeho životní zaměření, podporoval jeho touhu po vzdělání. Přestože měl John slabý zrak, od dvanácti let denně studoval dlouho do noci. Nakonec v roce 1652, ve svých čtyřiceti čtyřech letech úplně oslepl.

Milton získal vzdělání v St Paul's School v Londýně. Připravoval se ke kariéře anglikánského duchovního, a tak v roce 1625 započal studium na Christ's College v Cambridge, kde získal magisterský titul 3. července 1632. Na Cambridge se Milton také spřátelil s angloamerickým teologem Rogerem Williamsem, kterého vyučoval hebrejštinu výměnou za hodiny nizozemštiny. Už v době studií psal krátké básně, prvním dílem zveřejněným v tisku byla oslavná báseň na Shakespeara.

Po zdárném ukončení studia na Cambridge (1632) se odebral do venkovského sídla svého otce v Hammersmithu, kde se věnoval podrobnému studiu starověké i moderní teologii, historie, politiky, literatury a přírodních věd, aby tak později mohl nastoupit dráhu úspěšného básníka. Proto je John Milton považován za jednoho z nejvzdělanějších anglických básníků. V latinské básni (někdy v průběhu 30. let) děkuje svému otci za podporu v těchto časech. Své názory na způsob výchovy a systém vzdělávání shrnul v roce 1644 ve spisu Traktát o výchově.

Po dokončení šestiletého samostudia se Milton vydal na cesty do Francie a Itálie, kde se setkal s italským astronomem Galileem a dalšími učenci. O těchto setkáních si psal záznamy do deníku, později uvedené v pojednání Defensio Secunda. Do Anglie se vrátil v roce 1639.

V Anglii právě probíhaly biskupské války a Milton jako zanícený stoupenec náboženské svobody začal psát své první traktáty, v nichž kritizoval vysoké představitele anglikánské církve.

V červnu 1642 se oženil se šestnáctiletou Mary Powellovou, která se o měsíc později vrátila ke své rodině. Po dobu dalších tří let Milton publikoval sérii pamfletů, zabývajících se etickou stránkou rozvodu (The Doctrine and Discipline of Divorce), ve kterých napadá britský zákon týkající se manželství, převzatý v nezměněné podobě ze středověkého katolického právního systému. V roce 1644 v reakci na nepřátelské výpady proti svým traktátům sepsal Milton Areopagitiku (Projev pana Johna Miltona k Parlamentu za svobodu nepovolených tisků), v níž se vyjadřoval proti předběžným zásahům cenzury. Zákaz lživých a pomlouvačných tiskovin podle něj měl být vydán až po jejich uveřejnění. V roce 1645 vydal John Milton sbírku poezie nazvanou Básně. Předchozí knihy Comus (1637) a Lycidas (1638) vyšly bez uvedení jeho jména.

Mary se k němu vrátila v roce 1645. Její rodina o rok později musela opustit Oxford za podporu Karla I. v Občanské válce a přišla o veškerý majetek. Manželé spolu měli 4 děti: Anne, Mary, Johna a Deborah. Manželka Mary zemřela 5. května 1652 na následky komplikací při porodu Debory. V červnu zemřel jeho jediný syn John ve věku 15 měsíců. Všechny dcery se dožily dospělosti.

Po vítězství Olivera Cromwella v občanské válce byl Milton v roce 1649 jmenován státním tajemníkem pro zahraniční jazyky. Zajišťoval mezivládní korespondenci v latině a jiných jazycích, podílel se na propagaci nového režimu a dohlížel na obsah zpráv. Psal pojednání na obranu probíhajících změn, která měla přiblížit dění v Anglii ostatním evropským národům. V roce 1652 publikoval první latinskou obranu anglického lidu (Defensio pro Populo Anglicano) a o dva roky později druhou obranu (Defensio secunda), v níž se zastával Olivera Cromwella ve funkci Lorda Protektora a nabádal ho k dodržování zásad revoluce. V roce 1659 vydal polemické Pojednání o občanské moci ve věcech církevních, ve kterém obhajoval rozluku církve a státu. Ve funkci státního tajemníka Milton setrval až do roku 1660, i když byl již úplně slepý a při práci mu pomáhali zástupci. Svá pojednání i verše diktoval zapisovatelům, jedním z nich byl básník Andrew Marwell. V roce 1656 se Milton oženil s Katherine Woodcockovou, která zemřela 3. února 1658, krátce po tom, co dala život dceři Katherine, která umírá 17. března.

Po obnovení monarchie byl na Miltona vydán zatykač, krátce byl vězněn a některé jeho traktáty byly spáleny. Po zásahu vlivných přátel byl osvobozen a v roce 1663 si vzal svoji poslední ženu Elizabeth Minshullovou. Posledních deset let života prožil v ústraní v Londýně a věnoval většinou poezii. V roce 1667 vyšlo jeho stěžejní básnické dílo, biblický epos Ztracený ráj (Paradise Lost), na kterém intenzivně pracoval zejména v letech 1660–1665. V roce 1671 uveřejnil jeho samostatné pokračování Ráj znovu nabytý (Paradise Regained). Jeho poslední knižní prací byl Samson (1671), dramatická báseň s biblickým motivem, v níž slepý hrdina bojuje až do konce se svými démony.

Kromě toho publikoval jen menší práce, například gramatickou učebnici Art of Logic a Dějiny Británie nebo poslední pojednání o náboženské toleranci Pravé náboženství (1673).

John Milton zemřel 18. listopadu 1674 v Londýně a je pochován v kostele St Giles-without-Cripplegate.

Milton kvůli své slepotě Ztracený ráj a Ráj znovu nabytý pouze diktoval. Musel si tudíž pamatovat obrovské části svých básní nazpaměť, což zaslouží obdiv – jiní by si tak rozsáhlé dílo rozvrhovali na papír.

Navzdory vyčerpávajícímu rozsahu Miltonova intelektuálního bádání můžeme nalézt zásadní zdroje vnějšího vlivu. Jsou jimi třeba biblické knihy Genesis, Jób a Žalmy, stejně jako Homér, Publius Vergilius Maro a Marcus Annaeus Lucanus. Miltnovým oblíbeným historikem byl Gaius Sallustius Crispus; nicméně, ačkoli se Milton ve svém díle často vyhýbá klasickým a biblickým vlivům (můžeme zde nalézt narážky i na Spensera, Sidneyho, Donna i Shakespeara), někteří kritici tvrdí, že se Milton také snažil (ve své konverzaci Adama a Evy) podemlít tropy a styl kavalírských básníků, jako je John Wilmot, Hrabě Rochesterský a Sir John Suckling. Miltonova literární kariéra vrhá tak impozantní stín na anglické básníky 18. a 19. století, že často jeho obliba převyšuje všechny anglické básníky včetně Shakespeara. Můžeme například ukázat na epickou báseň Lucy Hutchinsonové o pádu lidství, Order and Disorder (Řád a zmatek)(1679), a díla Johna Drydena, The State of Innocence and the Fall of Man: an Opera (Stav nevinnosti a pád člověka)(1677), jako na důkaz bezprostředního kulturního vlivu (Miltonova).

• Katolická církev zařadila dvě práce Johna Miltona na Index zakázaných knih. Ztracený ráj (Paradise Lost) byl na Index zařazen v roce 1732 a byl v tomto seznamu uváděn až do konce 19. století. V roce 1900 byl Ztracený ráj z Indexu vypuštěn a nadále na Indexu zůstal jen Miltonův málo známý spis „Literae pseudo-senatus anglicani", který byl na tento seznam zařazen v roce 1694.
• Společnost pro slepé Miltona Johna byla založena v roce 1928 Helen Kellerovou, která byla sama slepohluchá.
• Vydání Ztraceného ráje z roku 1688 je uchována v archivech Univerzity v Západním Ontariu.
• John Milton se narodil na Bread Street, na té samé ulici, kde stála Myrmaidská hospoda, kde své krky často svlažovali alkoholem například spisovatelé William Shakespeare a Ben Jonson.
• Epos Ztracený ráj dokončil Milton ve vesnici Chalfont St. Giles, nacházející se asi 40 km severozápadně od Londýna a poblíž Amershamu, kam se přestěhoval kvůli moru v roce 1655 právě z Londýna. V jeho domě se dnes nachází muzeum.
• Na díle Johna Miltona je též založena fantasy trilogie britského autora Philipa Pullmana Jeho temné esence.

• L'Allegro (1631)
• Il Penseroso (1631)
• Comus (1634)
• Lycidas (1638)
• O reformaci (Of Reformation) (1641)
• Of Prelatical Episcopacy (1641)
• Animadversions (1641)
• The Reason for Church Government (1642)
• Apology for Smectymnuus (1642)
• Doctrine and Discipline of Divorce (1643)
• O vzdělání (Of Education) (1644)
• Judgement of Martin Bucer Concerning Divorce (1644)
• Areopagitika (Areopagitica) (1644)
• Tetrachordon (1645)
• Colasterion (1645)
• Poems of Mr John Milton, Both English and Latin (1645)
• Tenure of Kings and Magistrates (1649)
• Obrazoborec (Eikonoklastes) (1649)
• Defensio pro Populo Anglicano (1651)
• Druhá obrana (Defensio Seconda) (1654)
• A Treatise of Civil Power (1659)
• The Likeliest Means to Remove Hirelings from the Church (1659)
• Ready and Easy Way to Establish a Free Commonwealth (1659)
• Brief Notes Upon a Late Sermon (1660)
• Ztracený ráj (Paradise Lost) (1667)
• Accedence Commenced Grammar (1669)
• History of Britain (1670)
• Samson bojující (Samson Agonistes) (1671)
• Ráj znovu nabytý (Paradise Regained) (1671)
• Art of Logic (1672)
• Of True Religion (1673)
• Poems, &c, Upon Several Occasions (1673)
• Epistolae Familiaries (1674)
• Prolusiones (1674)
• De Doctrina Christiana (vydána teprve v roce 1825)

Film a televize

• Satana (1912, Satan), italský němý film, režie Luigi Maggi. Film má čtyři části, na motivy Ztraceého ráje je první část Satana contro il Creatore (Satan vs. Stvořitel).
• Joseph Haydn: The Creation (1990, Joseph Haydn: Stvoření), britský hudební televizní film podle Haydnova oratoria, režie Chris Hunt, text John Milton.
• Die Schöpfung (1992, Stvoření), švýcarský hudební televizní film podle Haydnova oratoria, režie Elisabeth Malzer, text John Milton.
• Paradise Lost? (2015, Ztracený ráj?), britský krátký film, režie Iain Forsyth a Jane Pollard.
• Paradise Lost (2021, Ztracený ráj), britský audio video film, režie Will Franken, třináctihodinová zvuková adaptace doplněná statickými a dynamickými vizuálními prvky.

Divadlo

• Ztracený ráj (zpráva o člověku), inscenace Městského divadla Brno, dramatizace Dodo Gombár na základě překladu Josefa Julia Davida, premiéra 15. února 2020.

• Jana Miltona Ztracený ráj. Praha: Bohumil Háse 1811. Překlad Josef Jungmann.
• Jana Miltona Ztracený ráj. Praha: Nákladem Českého musea 1843. Překlad Josef Jungmann.
• Miltonův Ztracený ráj. In Josefa Jungmanna Sebrané spisy veršem i prosou III. Praha: Ignác Leopold Kober 1873.
• Jana Miltona Ztracený ráj. Praha: Ignác Leopold Kober 1889. Překlad Josef Jungmann.
• Ráj znovu nabytý. Praha: Jan Otto 1893. Překlad Josef Julius David pod pesudonymem A. Zvičínský.
• Stvoření světa. VII. zpěv básně Ráj ztracený. Praha: František Prachař 1910. Překlad František Prachař-
• Ztracený ráj. Praha: Jan Otto 1911. Překlad Josef Julius David.
• Ztracený ráj. Praha: Jan Otto 1927. Překlad Josef Julius David.
• Jana Miltona Ztracený ráj, zpěv čtvrtý. Praha: Josef Dvořák 1941. Novoročenka. Překlad Josef Jungmann.
• Areopagitika aneb řeč o svobodě tisku. Praha: Rudolf Mikuta 1946. Překlad Josef Milde.
• Jana Miltona Ztracený ráj. In Josef Jungmann: Překlady I.. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1958
• Samson Agonistes. Třebíč: Arca JiMfa 1996. Překlad Jarmila Urbánková
• Ztracený ráj. Praha: Vadim Charkovský 2015. Překlad Josef Julius David. Ilustrace Gustave Doré.
• Ztracený ráj. Praha: Praha: Dobrovský s.r.o. 2018. Překlad Josef Jungmann. Překlad upravil Pavel Skramlík. Ilustrace Gustave Doré.
• Ztracený ráj. Praha: Academia 2025. Překlad Martin Hilský. Ilustrace William Blake.