Jan Henry Newman byl významný britský teolog, akademik a básník 19. století. Původně anglikánský kněz a klíčová postava Oxfordského hnutí, usiloval o obnovu katolických tradic v církvi Anglie. V roce 1845 přešel ke katolické církvi, později se stal kardinálem a členem Oratoria svatého Filipa Neriho. Jeho intelektuální příspěvky, včetně teorií o vývoji křesťanské doktríny, zůstávají vysoce vlivné. Je uznáván jako Doktor církve a spolupatron katolického školství.
Život a dílo


Newman se narodil v Londýně v roce 1801 a studoval na Oxfordu, kde se stal členem Oriel College. Po působení jako anglikánský jáhen a kněz ho jeho teologický posun vedl k opuštění církve Anglie a vstupu do katolické církve. Hrál důležitou roli při založení Katolické univerzity v Irsku. Jako plodný spisovatel vytvořil významná díla, jako jsou jeho autobiografie Apologia Pro Vita Sua a různé teologické eseje, které ovlivnily moderní náboženské myšlení.
Uctívání a odkaz


Newman je uctíván jako světec v katolické církvi, kanonizovaný papežem Františkem v roce 2019. Je také prohlášen za Doktora církve. Jeho náboženský odkaz zahrnuje působení jako spolupatron katolického školství po boku svatého Tomáše Akvinského. Jeho svátek se slaví 9. října, což odráží jeho trvalý dopad na teologické studium a církevní dějiny.
