Joazaf byl východní pravoslavný biskup čištopolský a vikář kazaňské diecéze, který žil v letech 1886 až 1937. Narodil se v Ufě, věnoval se intenzivnímu teologickému studiu, získal teologický titul a postupoval v mnišských hodnostech až na archimandritu. Během turbulentních let ruské občanské války a následující sovětské éry působil v různých vedoucích funkcích v kazaňské diecézi, včetně období jako její dočasný administrátor. Je si připomínán pro svou neústupnost tváří v náboženskému pronásledování a odporu proti renovacionistickému hnutí.
Církevní kariéra

Po ukončení studia na Kazaňské teologické akademii působil Joazaf jako učitel a představený kláštera. Byl vysvěcen na biskupa mamadyšského v roce 1920 a později se stal biskupem čištopolským. Během svého působení aktivně odolával renovacionistickému schizmatu, často konal bohoslužby tajně, když byly kostely zabaveny. Podílel se také na významných církevních událostech, jako byl pohřeb patriarchy Tichona.
Pronásledování a smrt

Sovětské úřady se zaměřily na Joazafa prostřednictvím opakovaného zatýkání a období exilu, včetně času stráveného v oblasti Turuchansk a pracovních táborech u Kemerova. Navzdory svým útrapám si zachoval víru a podporoval vězněné duchovní. V roce 1937 byl znovu zatčen na základě obvinění z organizování podzemní církevní organizace. Byl odsouzen k smrti a popraven v Kazani 2. prosince 1937.
Uctívání

Joazaf je uznáván za svatého v pravoslavné církvi. Byl kanonizován jako hieromučedník v roce 2008 Svatým synodem Ruské pravoslavné církve a byl zařazen mezi skupinu Nových mučedníků a vyznavačů Ruska z 20. století.
