Jelena z Anjou byla královnou srbskou v 13. století, manželkou krále Štěpána Uroše I. Její přesný původ je předmětem historických debat, ale často je spojována s francouzským nebo anjoujským původem. Po abdikaci svého manžela působila jako zemská správkyně v oblastech Zeta a Travunija za vlády svých synů Štěpána Dragutina a Štěpána Milutina. Později vstoupila do náboženského řádu jako jeptiška a zanechala významný kulturní a náboženský odkaz ve středověkém srbském státě.
Život a vláda


Jako vdova královna spravovala několik provincií a prokazovala efektivní vedení v oblastech s rozmanitou náboženskou populací. Byla patronkou vzdělání a založila první dívčí školu ve středověkém Srbsku. Její dvůr podporoval intelektuální snahy prostřednictvím osobní knihovny a propagací přepisování knih. Dále dohlížela na rekonstrukci různých náboženských památek, které byly poškozeny během mongolských invazí.
Náboženský odkaz


Jako oddaná zastánkyně víry založila Jelena klášter Gradac a kostel svatého Mikuláše ve Skadaru. Pracovala také na obnově kláštera svatých Sergiuse a Bacchuse. Po své smrti ve Shkodër byla prohlášena za svatou Srbskou pravoslavnou církví. Přestože jsou její ostatky v současné době ztraceny, zůstává významnou postavou v náboženské historii regionu.
