Jan z Kappadokie byl východní pravoslavný kněz, který zastával úřad ekumenického patriarchy konstantinopolského mezi lety 518 a 520. Jmenován svým předchůdcem Timoteem I., vykonával tuto vysokou funkci během přechodu vlády od císaře Anastasia I. k císaři Justini I. Jeho krátké působení je nejvýznamnější pro řízení intenzivní náboženské horlivosti konstantinopolské populace, což vedlo k obnovení dekretů Chalkedonského koncilu a nakonec k usmíření mezi východní a západní církví po dlouhém schizmatu.
Církevní působení
Předtím, než se stal patriarchou, působil Jan jako presbyter a kancléř konstantinopolské církve. Po nástupu císaře Justina I. čelil značnému tlaku od místní obce, aby znovu potvrdil ortodoxní doktríny. Pod tímto veřejným tlakem dohlédl na zahrnutí čtyř hlavních koncilů do diptychů a usnadnil formální uznání Chalkedonského koncilu.
Usmíření církve
Jan hrál klíčovou roli při uzdravování třicetiletého schizmatu mezi Východem a Západem. Zahrnutím jmen minulých patriarchů a římského papeže do diptychů pomohl vytvořit diplomatický základ pro mír. Tento proces, podpořený císařem Justinem, nakonec umožnil formální ratifikaci míru s římským stolcem prostřednictvím výměny oficiálních dokumentů.